|
|
Metabolismus inhibitorů tyrosinkinas, protinádorových léčiv nové generace
Čillíková, Olívia ; Indra, Radek (vedoucí práce) ; Kubíčková, Božena (oponent)
Nádorová onemocnění jsou po infarktu myokardu druhou nejčastější příčinou úmrtí ve světě. V posledních letech se výzkum v rámci cílené chemoterapeutické léčby zaměřil na inhibitory tyrosinkinas. Vandetanib je tyrosinkinasový inhibitor ovlivňující receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR), přesmyk během transfekce (RET) a receptor 2 vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGFR-2). Primárně se využívá k léčbě medulárního karcinomu štítné žlázy. V lidském organismu je vandetanib biotransformován pomocí cytochromů P450 (CYP) a flavinmonooxygenas. Vandetanib je pomocí CYP oxidován pouze na jeden klinicky stejně účinný metabolit, a to N-desmethylvandetanib. CYP při biotransformaci chemických látek využívají primárně kofaktor NADPH. Předkládaná práce se zaobírá vlivem různých typů kofaktorů na oxidaci vandetanibu pomocí vybraných lidských rekombinantních cytochromů P450, a to CYP2C8 koexprimovaným s cyt b5, CYP2D6, CYP3A4 a CYP3A4 koexprimovaným s cyt b5, u nichž byla dříve prokázána účinná oxidace vandetanibu. Zkoumali jsme jak kofaktory NADPH, NADH a jejich směs v poměru 1:1 ovlivňují množství vzniklého N-desmethylvandetanibu při biotransformaci vandetanibu. Dále byl sledován vliv pH na oxidaci vandetanibu pomocí CYP3A4 a CYP3A4 koexprimovaného s cyt b5. Konkrétně jsme měřili množství...
|
|
|
Metabolismus inhibitorů tyrosinkinas, protinádorových léčiv nové generace
Husák, Ondřej ; Indra, Radek (vedoucí práce) ; Černá, Věra (oponent)
Vandetanib je orálně podávané protinádorové léčivo patřící do skupiny inhibitorů tyrosinkinas, které se využívá k léčbě rakoviny štítné žlázy. Toto léčivo podléhá biotransformací a oxiduje se na dva metabolity - N-desmethyl vandetanib a vandetanib N-oxid. Cílem této bakalářské práce bylo porovnat účinnost vandetanibu a vandetanibu-N-oxidu na neuroblastomové buněčné linii (UKF-NB-4), studium metabolismu vandetanib N-oxidu a jeho vlivu na oxidaci vandetanibu. V této bakalářské práci jsme potvrdili nižší účinnost vandetanibu N-oxidu proti vandetanibu. Dále jsme zjistili, že se vandetanib N-oxid mikrosomy z potkanů premedikovaných fenobarbitalem dále oxiduje na další metabolit. Výsledky naznačovaly, že v přítomnosti N-oxid vandetanibu dochází k zvýšené oxidaci vandetanibu na N-desmethyl vandetanib. Další experimenty tuto domněnku nepotvrdily. Při vyšších koncentracích vandetanibu neměla přítomnost vandetanib N-oxidu vliv na oxidaci vandetanibu na N-desmethyl vandetanib, u nižších koncentrací docházelo naopak k inhibici oxidace.
|
|
|
Tyreoidální autoimunita a elasticita tyreoidálních uzlů-vztah k jejich biologické povaze.
Krátký, Jan ; Jiskra, Jan (vedoucí práce) ; Gabalec, Filip (oponent) ; Smutek, Daniel (oponent)
Tyreoidální uzly představují velmi častou patologii. S využitím moderních ultrazvukových přístrojů jejich prevalence dosahuje až 68 %. Nejzásadnějším úkolem je včasná detekce tyreoidálního karcinomu, který sice tvoří asi 5-15 % klinicky signifikantních uzlů, ale jeho incidence stále stoupá. Ani s využitím aspirační biopsie tenkou jehlou není vždy možné rozhodnout o biologické povaze uzlu. Velká část těchto pacientů je pak nucena podstoupit diagnostickou operaci štítné žlázy, která je spojena s riziky pro pacienta a zároveň s finančními náklady pro zdravotní systém. V posledních desetiletích je snaha o zlepšení neinvazivní diagnostiky biologické povahy tyreoidálních uzlů. Elasticita tyreoidálních uzlů stanovená pomocí elastografického vyšetření a přítomnost tyreoidální autoimunity patří mezi zkoumané rizikové parametry. S využitím strain elastografie jsme v naší práci prokázali, že tyreoidální karcinomy mají signifikantně sníženou elasticitu v porovnání s benigními tyreoidálními uzly. Elastografie tyreoidálních uzlů může být využita jako vhodný doplněk konvenčního sonografického vyšetření. Kombinace obou vyšetření zvyšovala negativní prediktivní hodnotu v porovnání s konvenčním přístupem. Výsledky naší práce dále naznačují, že pro potřebu semikvantitativní analýzy elastografie tyreoidálních uzlů...
|
|
|
Vliv léčby diferencovaného karcinomu štítné žlázy radioaktivním izotopem jodu 131 na funkci slinných žláz
Krčálová, Eva ; Horáček, Jiří (vedoucí práce) ; Límanová, Zdeňka (oponent) ; Kraft, Otakar (oponent)
Úvod: I přes 70letou úspěšnou historii léčby diferencovaných karcinomů štítné žlázy (DTC) radioaktivním izotopem jodu 131 I (RAI) jsou publikovaná data o vlivu RAI na slinné žlázy nejednoznačná. Tyto nežádoucí účinky jsou nyní diskutovány vzhledem k trendům omezování indikací pooperační ablace zbytků štítné žlázy radiojodem (RRA) a snižování podávaných aktivit. Cíl: Kvantifikovat změny akumulační a exkreční funkce slinných žláz pomocí dynamické scintigrafie slinných žláz (dSGS), a to jak u nemocných podstupujících RRA aktivitou 3,7 GBq, tak u pacientů po předchozím podání aktivity RAI ≥ 5,5,GBq, ve srovnání s jejich věkem a pohlavím shodnými protějšky a dále orientačně zhodnotit závažnost subjektivních symptomů pacientů podstupujících RRA. Pacienti a metody: Pomocí dSGS jsme prospektivně hodnotili funkci slinných žláz u 31 RAI-naivních pacientů (6 mužů, 25 žen, medián věku 52 let) před a 4,6 měsíců po RRA. Závažnost subjektivních symptomů jsme hodnotili dotazníkem University of Washington Head and Neck Symptom Scale modifikovaným Radiation Therapy Oncology Group. Za významnou změnu v intenzitě symptomů byla považována změna v průměrném rozdílovém skóre ≥ 5 bodů. Funkci slinných žláz jsme kvantifikovali i u 23 pacientů s anamnézou podání RAI (7 mužů, 16 žen medián věku 60 let, medián aplikované...
|
host ::
RSS.